AKČNÍ CENY
Vážení uživatelé, stránky, na kterých se právě nacházíte, jsou v rekonstrukci a ve vývoji. Usilovně pracujeme, aby se zde již objevil jiný než obecný obsah a stránky tak byly přínosem pro naše návštěvníky. Náš vývojový tým právě dokončuje nový vzhled i obsah a již brzy se můžete těšit na novou verzi webu. Děkujeme za vaši přízeň a trpělivost.
Hodně štěstí přeje tým autorů
LEVNÉ ČEPICE
Další vývoj se týkal především kroku. Při vývoji přesných hodin a lodních chronometrů (John Harrison, 1760) vznikly tzv. klidové kroky (Grahamův krok), které podstatně méně ovlivňují oscilátor. Kolem roku 1800 se zavedlo také lepší tvarování vlásku (Abraham-Louis Bréguet), takže frekvence méně závisela na hnací síle i na poloze hodinek.První kapesní hodinky vznikly z potřeb přesnější časové orientace kolem roku 1500 (tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina). Jejich chod byl velmi nerovnoměrný, protože hnací síla pružiny postupně klesá a protože frekvence jejich oscilátoru, lihýře, na tom silně závisí. Velký pokrok znamenal vynález setrvačky (Christian Huygens, před 1675) s lépe definovanou vlastní frekvencí. Hodináři ale dlouho preferovali pracnější řešení – vyrovnávání síly pružiny šnekem a řetízkem. Pro snížení tření v čepech se od 18. století dělají ložiska z rubínů („kameny“).Za stejným účelem vznikl už v 18. století tourbillon, složité a důmyslné uspořádání setrvačky v jakési kleci, která se neustále pomalu otáčí a tak vyrovnává nerovnoměrnost chodu v různých polohách. Kvalitní hodinky s velmi tenkými čepy setrvačky (typicky 0,12 mm) byly však velmi choulostivé vůči nárazům. Proto se kolem roku 1900 zavádí pružné uložení ložisek setrvačky (anti-choc, Incabloc).
První kapesní hodinky vznikly z potřeb přesnější časové orientace kolem roku 1500 (tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina). Jejich chod byl velmi nerovnoměrný, protože hnací síla pružiny postupně klesá a protože frekvence jejich oscilátoru, lihýře, na tom silně závisí. Velký pokrok znamenal vynález setrvačky (Christian Huygens, před 1675) s lépe definovanou vlastní frekvencí. Hodináři ale dlouho preferovali pracnější řešení – vyrovnávání síly pružiny šnekem a řetízkem. Pro snížení tření v čepech se od 18. století dělají ložiska z rubínů („kameny“).U mechanických hodin je zdrojem energie spirálová pružina, u lepších hodinek uložená v pérovníku. Oscilátorem nejstarších hodinek byl lihýř, od 18. století podstatně lepší setrvačka („nepokoj“), u moderních hodinek s odpruženým uložením čepů, aby hodinky vydržely i nárazy. Kmity oscilátoru zachycuje krok, který mu také dodává impulz. Krok propustí při každém kmitu oscilátoru jeden zub stoupacího kola a soustava ozubených převodů převádí tento pohyb na minutové kolo, na němž je připevněna minutová ručka. Od pohybu minutového kola se odvozuje i pohyb hodinové ručky.Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další. Významné zlevnění přinesl Roskopfův a kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý, který chránil sklo na ciferníku.Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první náramkové hodinky, které od První světové války rychle nahradily hodinky kapesní. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero.
NEJLEVNĚJŠÍ PARFÉMY
Značky parfémů často nesou jména slavných osobností ať už z historie (Mario Prada, Christian Dior), tak i současnosti (Britney Spears, David Beckham). Parfémy bychom mohli podle jejich výrobců rozdělit na parfémy exkluzivní (vyrábějí je slavné návrhářské domy - Chanel, Gucci, Armani ad.) a parfémy méně exkluzivní, na kterých se podílejí slavné hvězdy (jedná se většinou o toaletní vody - Celine Dion, Naomi Campbell ad.). Rozdíl je především v ceně a místě dostání: zatímco první se pohybují v tisícovkách a prodávají se především v parfumeriích, druhé hodnotu tisíc korun nepřekračují a k dostání jsou i v drogeriích a supermarketech.* květinové (Pravděpodobně největší skupina; hlavní složky kompozice tvoří květiny - jasmín, růže, konvalinky, ylang-ylang, tuberóza, kosatec, fialka a další. Obvykle se jedná o dámské vůně, ale v této kategorii najdeme i pánské. V dřívějších dobách (do začátku 20. století) bývaly i pánské vůně převážně květinové. Parfémy vonící převážně nebo pouze po jedné květiny se nazývají soliflory. Typickými podskupinami květinových vůní jsou květinově-orientální, květinově-ovocné nebo květinově-aldehydové.);* fougère (Takřka bez výjimky pánská skupina. Typickými složkami jsou levandule a kumarin. Její francouzský název znamená „kapradí“. Dějiny této skupiny sahají do XIX. století, kdy vznikla první kompozice vůní z této skupiny, Fougère Royale ("Královské kapradí").);
* fougère (Takřka bez výjimky pánská skupina. Typickými složkami jsou levandule a kumarin. Její francouzský název znamená „kapradí“. Dějiny této skupiny sahají do XIX. století, kdy vznikla první kompozice vůní z této skupiny, Fougère Royale ("Královské kapradí").);* květinové (Pravděpodobně největší skupina; hlavní složky kompozice tvoří květiny - jasmín, růže, konvalinky, ylang-ylang, tuberóza, kosatec, fialka a další. Obvykle se jedná o dámské vůně, ale v této kategorii najdeme i pánské. V dřívějších dobách (do začátku 20. století) bývaly i pánské vůně převážně květinové. Parfémy vonící převážně nebo pouze po jedné květiny se nazývají soliflory. Typickými podskupinami květinových vůní jsou květinově-orientální, květinově-ovocné nebo květinově-aldehydové.);Při 'nošení' parfému by se mělo dbát na to, aby nikdo z okolí nebyl vůní obtěžován. Zlaté pravidlo říká, že méně je více. V horkých dnech je lepší preferovat nekonfliktní, svěží vůně.
ZIMNÍ ČEPICE
Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; zpravidla čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. Jak se bude vůně chovat na oblečení napoví zkouška na testovacím papírku.Za stejným účelem vznikl už v 18. století tourbillon, složité a důmyslné uspořádání setrvačky v jakési kleci, která se neustále pomalu otáčí a tak vyrovnává nerovnoměrnost chodu v různých polohách. Kvalitní hodinky s velmi tenkými čepy setrvačky (typicky 0,12 mm) byly však velmi choulostivé vůči nárazům. Proto se kolem roku 1900 zavádí pružné uložení ložisek setrvačky (anti-choc, Incabloc).Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další. Významné zlevnění přinesl Roskopfův a kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý, který chránil sklo na ciferníku.Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první náramkové hodinky, které od První světové války rychle nahradily hodinky kapesní. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero.
Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další. Významné zlevnění přinesl Roskopfův a kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý, který chránil sklo na ciferníku.Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první náramkové hodinky, které od První světové války rychle nahradily hodinky kapesní. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero.Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; zpravidla čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. Jak se bude vůně chovat na oblečení napoví zkouška na testovacím papírku.Mechanické hodinky musí mít natahovací zařízení, u starých hodinek klíčkem, po roce 1820 korunkou, která slouží i k nastavení správného času. Od poloviny 20. století se vyskytuje i automatické natahování excentrickým rotorem. Ručky se pohybují nad ciferníkem s dělením na hodiny a minuty, někdy bývají natřeny světélkujícím nátěrem. Na hřídeli druhého převodového kola může být upevněna i vteřinová ručka, někdy umístěná uprostřed ciferníku („centrální“ vteřinová ručka).
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, belona.cz
